Spoluvlastnictví bývalo doslova popelkou mezi právními instituty. Právní úprava v původním občanském zákoníku kladla důraz zejména na zrušení spoluvlastnictví. V novém občanském zákoníku bylo třeba zajistit takovou právní úpravu, která by konfliktům ze spoluvlastnictví předcházela, a ne jen řešila jejich následky. Nová právní úprava spoluvlastnictví má v civilním právu místo, jaké mu právem náleží.