Monografie sleduje život a dílo českého scénografa a architekta Josefa Svobody (1920–2002) od prvních amatérských pokusů v rodném městě Čáslavi až po poslední inscenaci v roce 2002. Zachycuje významné období jeho práce ve Velké opeře 5. května v Praze, přechod do Národního divadla, období socialistického realismu i velkou éru v Národním divadle s režiséry Bohumilem Hrdličkou, Alfrédem Radokem, Otomarem Krejčou, Jaromírem Pleskotem a Miroslavem Macháčkem, v opeře především s Václavem Kašlíkem.