Heavymetaloví bardi AC/DC vydávají nové studiové album po osmi letech. Album nese název Black Ice a na pultech obchodů se objeví 20. října. Jako pilotní singl se v rádiích a v TV objeví vypalovačka Rock´n´roll Train. Album Black Ice produkoval legendární Brendan O´Brien. Současně s vydáním alba vyráží AC/DC na americké turné, na které bude navazovat rozsáhlé evropské turné počátkem příštího roku. Album Black Ice vychází ve 3 barevných variantách obalu a také pro sběratele na vinylové LP desce. Současně s novým albem vyšlo i DVD No Bull!RECENZEAC/DC – Black IceHodnocení: 9Australané vstali z mrtvých a po 8 letech překvapují novou deskou. A mile. Rovnou píšu, že jde o jejich nejlepší desku za posledních 25 let, při vší úctě k „The Razor´s Edge“. Slavnou dvojici „Highway To Hell“ a „Back In Black“ už asi skupina nikdy nepřeskočí, ale „Black Ice“ se může směle prát o bronzový stupínek v diskografii kapely s legendárními alby ze 70. a počátku 80. let, k nimž lze ještě přičíst už zmíněnou pecku z roku 1990. Je tu znát, že bratři Youngové vycítili velikost výzvy, která před nimi ležela. Klidně se mohli podobně jako Kiss soustředit z času na čas na velká turné, kde budou hrát největší hity (vždyť právě jen ty jejich fanoušci chtějí slyšet) a rezignovat na práci ve studiu. Stejně vás ve výsledku kritici rozcupují a fanoušci si raději pořídí kompilaci starých pecek než novinku (tak pravil už Gene Simmons z Kiss). Jenže AC/DC jsou přece jen jiná klasa. Třeba jen skutečnost, že tahle živoucí legenda stále ještě nemá na svém kontě oficiální výběr hitů, je skutečnost hodná smeknutí klobouku. Že by šlo o bestseller, je snad zbytečné dodávat. Dva bráchové a spol. se raději rozhodli postavit se běhu času a vystřihnout desku jako zamlada. Je pravda, že divokému Angusovi pekelné zvony odbijí padesátku až za rok, ale Malcolm už má 55 a zpěvák Brian Johnson začíná kroutit už svou sedmou dekádu na této planetě. Právě u něj je největší problém. Jeho velmi náročný chraplavý styl zpěvu přecházel na koncertech na přelomu milénia spíš v imitaci a trochu se bojím, jak zvládne turné, jež se má v příštím roce stavit i v Praze. Pro práci ve studiu se ovšem dokázal skvěle připravit, měl také k nazpívání jednotlivých písní dost času. Už to sice není jako kdysi, jednu z nejlepších skladeb novinky „Rock´n´Roll Dream“ by asi ještě na minulém CD zvládl lépe, ale stále má jeho projev solidní grády. Nic nebylo ponecháno náhodě, na producentský stolec se posadil Brendan O´Brian, který vysoustružil patřičně ostrou patnáctku písní. Angusova kytara je snad ještě dravější než kdysi, mnohem více písní než obvyklé dvě tři v sobě skrývají hitový potenciál. Navíc AC/DC několikrát vystrčí růžky ze své ulity, dokáží uhnout ze zajetých a už léta předvídatelných kolejí své tvorby. Po klasickém a velmi chytlavém vstupním trojlístku překvapí hitovou „Anything Goes“, kterou byste spíš hledali v repertoáru Status Quo. Úvod bluesové „Stormy May Day“ zase osvěžuje citace kytary ze slavné „In My Time Of Dying“ od Led Zeppelin. Lahůdek je zde samozřejmě víc, stačí se zaposlouchat. Asi je pravdou, že přehlednosti alba by prospěla větší selekce, tedy maximálně 10 až 12 písní. Ale schválně, které tři byste vyřadili? AC/DC natočili desku, jejíž riffy se vám zařežou do uší a rádi si je budete připomínat. A vydání největších hitů se zase může na nějaký čas odložit k ledu. Černému.Jiří Matějů